Dvě osobní transformace

Mou cestu formovala dvě zásadní osobní témata, která se stala motorem mého hledání.

Prvním bylo mé „mužské“ nastavení, orientace na výkon, cíl a logiku. Tento model mi fungoval, dokud jsem se nestala matkou. Mateřství si žádalo úplně jiné kvality: přijetí, uvolnění, jemnost, plynutí a schopnost spočinout v přítomnosti. Potřeby miminka nelze řídit ani plánovat. Právě tato zkušenost pro mě byla branou do vlastního ženství.

Druhým, ještě hlubším zlomem, bylo uvědomění si porodního traumatu. Můj syn se narodil v běžném časovém rámci, byl zdravý a krásný. Moje hlava tedy potlačila zvláštní pocit ztráty, který nedokázala pojmenovat. Důsledky se ale projevovaly v mém životě ještě léta poté: ztráta jistoty, zhoršená schopnost se rozhodovat, nejistota v banálních situacích, odpojení od vlastních potřeb a těla, a také naprosté vymizení chuti na sex.

Příčinou byl nevyžádaný nástřih hráze při porodu. Zdánlivá banalita, která však zásadně ovlivnila můj nervový systém. Až po deseti letech mi vaginální mapování a vědomá práce s jizvou pomohly uvolnit starou bolest a vrátit mi ztracenou sílu. Tento prožitek byl tak silný, že mě přivedl k práci se ženami, sexualitou a tělem. Na své cestě jsem poznala, že právě práce se sexualitou a hluboké přijetí sebe sama i svého těla má silný transformační vliv i na všechny ostatní oblasti našeho života. Vím, že to, co jsem prožila, není ojedinělé. A také vím, že už samotné zjištění, že na svou bolest nejsme samy, je prvním krokem k úlevě. Nemusíme tiše trpět.